Z pohádky do pohádky Tisk
Napsal uživatel Věra Šablaturová   
Čtvrtek, 23 Leden 2014 11:56

Když zatím nemůžeme na kopci sáňkovat, rozhodli jsme se s dětmi vydat na dlouhou cestu do Pohádkové říše. A při naší pouti jsme potkali pohádek mnoho!

Nejprve na nás číhala ježibaba ve své perníkové chaloupce a nechtěla nás pustit ven. Museli jsme ji pomoct spočítat všechny perníčky na střeše a taky jí říct, jaké tvary perníčky mají. Ještě jeden úkol nám dala - nakreslit ji (a to jsme naštěstí zvládli!).

Utíkali jsme od Ježibaby pryč a potkali se s malým kamarádem, který se vydal na cestu také. Vyprávěl nám, že potkal několik zvířátek, které ho chtěly smlsnout, ale utekl jim. My jsme podle jeho vyprávění nakreslili mapu, kudy se toulal, nakreslili jsme i zvířátka, která na něho měli chuť. A protože jsme na koblížek měli chuť i my, dostali jsme jeden čokoládový na svačinku.

Po takové dobrotě se nám šlo za další pohádkou dobře. Na cestě nás zastavil kluk s velikánským břichem a vykládal nám, co už všechno snědl a že má ještě hlad! Málem jsme v jeho bříšku skončili taky, ale vysvětlili jsme mu, že přejídat se není zdravé a taky, že by měl pořádně cvičit, ať není tak tlustý. Za to, že jsme mu poradili nás naučil několik nových slovíček a ukázal nám cestu k další pohádce.

Už z dálky nás vítala tři prasátka z krásného cihlového domečku a vyprávěla nám o tom, že je chtěl hladový vlk sníst a jak jim sfouknul domečky. Prasátka nás naučila nafukovat tváře jako vlk, foukat slabounce jako větřík, ale i silně jako tornádo, malovat domečky, skládat těžké puzzle a za to vše jsme jim zahráli pohádku o nich samotných.

Tak naše dlouhá cesta skončila v pořádku, hodně jsme se naučili, procvičili si naše tělíčka, zopakovali čísla, naučili se spolupracovat a zahráli si několik nových her s našimi pohádkovými kamarády.

 

Aktualizováno Pátek, 24 Leden 2014 10:06